Bite Me (01) 2/3

28. července 2015 v 19:38 | Faith | (c) ordinharry |  Bite Me
Title: Bite Me
Author: Faith
Fandom: Teen Wolf
Přístupnost: všichni
Plot: Spencer McCallová očekávala, že letošní rok v Beacon Hills bude naprosto normální, kromě toho, že ji čeká maturita a přípravy na vysokou školu. Rozhodně by ji nikdy nenapadlo, že se ze dne na den stane z jejího bratra vlkodlak a její život se od základů změní. Maturita a škola cekově se pomalu, ale jistě, stává tím posledním, na čem Spencer záleží a ona nachází sama sebe bojovat za svou rodinu a přátelé... Za všechny, na kterých jí zaleží.
Copyright: Prosím nekopírovat příběh! Obrázek není mé tvorby - autorem je úžasná Tew*
Pozn. autora: Přináším po hodně dlouhé době druhou část prvního dílu, ale Tew* mi udělala tuhle dokonalou úvodku a já jí nemůžu být vděčnější :) snad se bude líbit! :)


"Můžu to vidět?" Bylo první, co Stiles řekl, když jsme mu se Scottem ráno před školou všechno převyprávěli. Pleskla jsem ho dlaní po hlavě. "Co?!"
"Vážně? Tvůj kamarád se zraní, protože ho ty necháš samotného v lese uprostřed noci, kam si ho mimochodem taky vytáhnul ty, a první, co tě napadne říct potom, co ti řekneme, že ho včera v tom lese, kam si ho dotáhnul a nechal, něco napadlo, řekneš jen, můžu to vidět?!" Pronesla jsem na jeden nádech, teprve až potom se nadechla.
"A co mám říct, Spenc, hmm?" Zamračil se na mě.
"Já nevím," rozhodila jsem rukama a protočila oči, "omluvit se možná?"
Stiles namě zakoulel očima. Už jsem jej chtěla znovu praštit, když zazvonilo. "Zdá se, že tě pro jednou škola zachránila, Stilinski." Přimhouřila jsem na něj oči, otočila sena podpatku a nechala tydva být, zatímco jsem se vydala na hodinu chemie. Ugh, Harris hned první den první hodinu po prázdninách! To jako fakt?!
Posadila jsem se do zadní lavice a snažila se co nejvíce splynout s okolím. Harris vešel do třídy a položil své věci na katedru. "Tak," přejel pohledem celou třídu, bylo mi jasné, že se snažil zjistit, kde se nacházím a jestli vůbec jsem přítomná, "co kdyby jsme začali lehkým opakováním... Slečno McCallová, mohla byste jít k tabuli, prosím?"
A je to zase tady. Rok plný příšerného mučení a šikany právě začíná...

***

Chystala jsem se naskočit na skateboard, kterým jsem do školy přijela, a vydat se na cestu domů, zatímco jsem ještě plánovala udělat zastávku na klinice a zkontrolovat Scotta, když mě najednou někdo popadl za paži a strhnul směrem k modrému džípu. "Pusť mě, Stilinski." Dala jsem mu dost jasným pohledem najevo, že se mi to teda vůbec nelíbí.
"Potřebujeme tvou pomoc. Musíš jít s námi do lesa."
"Zase hledat to tělo?! Ani mě nehne!"
"Ne, ztratil jsem tam inhalátor," ozval se za mnou bráchův zahanbený hlas.
"Scotte?! Já tě asi zabiju! Víš, jak je to drahý?! Co když to nenajdeme?!"
"Proto musíš jít s námi, víc očí, víc vidí, víš?" Nepokoušej Stilinski...
Nakonec jsem se nechala přemluvit, strčila skateboard do kufru džípů a nasedla na zadní sedadlo. Hele, já jsem tu nejstarší, měla bych sedět vepředu!
Asi za deset minut jsme parkovali u Beaconhillského lesa. Všichni jsme opustili Stilesův jeep, já s trochu větším prásknutím dveří, za což jsem si vysloužila jeden vražedný pohled. Protočila jsem oči a pak ty dva následovala hlouběji do lesa.
"Můžu mít otázku?" Zeptala jsem se, když mě Scott chytil za ruku a pomohl přeskočit říčku.
"Jasně," pokračovali jsme chvíli dál v tichosti, než jsem přišla na to, co chci vlastně vědět. Bylo toho teď hodně.
"Co se dělo dneska na lakrosovém tréninku? Tolik lidí mluvilo o tom, jak McCall zazářil, takže... chcete mi to vysvětlit?"
Scott se na chvíli zamyslel a Stiles jen pokrčil rameny, jakože sám neví. "Já vlastně nevím... vím jen, že jsem měl najednou tolik času na chycení toho míče."
"Tys byl v bráně?"
"Jo, kouč si myslel, že Jacksonovi a ostatním trochu zvedne ego, když našemu astmatikovi nahodí pár gólů."
"Ten váš kouč není v pořádku," zkonstatovala jsem. Měla jsem stoprocentní pravdu. Kdybyste viděli, jak se předvádí na hřišti. Jenom naši školu vždycky ztrapňuje.
"Jo? No... já bych to samý klidně mohl říct o Jacobsonový!" Ozval se Stiles. Zvedla jsem na něj jedno obočí. Jo, jsem úžasná, že to umím, já vím.
"Leyla je ta nejlepší učitelka na světě!"
"Na historii je příšerná!"
"Měl bys teda chodit na její angličtinu, je úžasná."
"Je na tebe milá jen proto, že jsi její mazánek a očekává od tebe, že vždycky vyhraješ!"
"No a ne? Vždyť jsem nejlepší!"
"Jo jo," Stiles protočil panenky a já dostala příšernou chuť ho zase praštit do hlavy, "zkus se ale držet toho svého, Spenc, a nemluv nám do lakrosu."
Zvedla jsem ruce v sebeobraně. "Fajn, jak chceš, ale já na rozdíl od tebe nesedím na lavičce!"
"Lidi!" Zařval Scott. "Co kdybyste se uklidnili?!"
"Já jsem v klidu," odfrkla jsem si. Já a Stiles nejsme na té nejpřátelštější vlně, ale přesto zvládáme být nejlepší kamarádi. "Vraťme se zpátky k původnímu tématu, jo?"
Scott přikývl. "Nejde tady jen o lakros. Najednou slyším, vidím a cítím věci, které bych neměl."
"Jako třeba?" Zeptal se Stiles a přeskočil několik kořenů jednoho velikého stromu.
"Tu mátovou žvýkačku ve tvé kapse."
"Nemám žádnou-" Stiles zašmátral ve své kapse a vytáhl z ní malý balíček s mátovou žvýkačkou.
"Oh, dej mi ji Stilinski!"
"Co? Ne! Je moje!"
"Hej!" Vykřikl Scotty a zapískal. Oba jsme se přestali handrkovat ohledně žvýkačky a podívali se na něj.
"Hele Scotte, takže ty si teď jako věštec? Ou, udělám příští test z angličtiny? Chci vědět, jestli má cenu se na další hodinu učit." Zeptala jsem se.
"Nejsem! A měla by ses učit na všechny testy."
"Takže..." protáhl Stiles, "to všechno začalo s tím kousnutím?"
"Co když je to nějaká infekce? Že je moje tělo plný adrenalinu a za chvíli upadnu do nějakého šoku?"
"Ehm, víš, myslím, že o něčem takovém jsem už slyšel," pronesl Stiles zcela vážně. Zastavili jsme se a Scott se na něj prudce otočil.
"Jako vážně?"
"Jo, jo, říká se tomu, uh... Lykantropie." Teď už jsem se chytala a věděla, co myslí. Nejsem zase tak blbá.
"Co je to? Je to vážné?" zeptal se Scott. Hm, bylo by fajn si z brášky zas jednou za čas trochu vystřelit.
"Nemůžu uvěřit, že mě to předtím nenapadlo! Všechno to teď dává smysl, Stilesi," přikývla jsem a se Stilesem jsme si vyměnily spiklenecké pohledy, ne zrovna daleko od výbuchu smíchu.
"Je to snad ta nejhorší," začal Stiles.
"A projevuje se jednou měsíčně," dodala jsem já.
"Jednou měsíčně?" Ach jo, Scotty, ty naivní ubožáku.
"Mhmm, za úplňku," pronesl Stiles a potom jsme oba zavyli jako vlci. Rozesmáli jsme se, když nad námi Scott převrátil oči v sloup.
"Haha, co když je se mnou něco opravdu špatně?"
"Jo, jasně, že je! Jsi vlkodlak!" Scott znovu převrátil očima a pokračoval dál. "Hele, děláme si srandu, ale až mě uvidíš na dílnách slívat všechno stříbro, tak je to proto, že je úplněk."
"Ok... přísahal bych, že to bylo tady," rozhlédl se po lese. Uff. Zdá se, že tělo záhadně zmizelo.
"Třeba se ho vrah zbavil..." pokrčil Stiles rameny.
"Možná... tak mi alespoň pomozte najít inhalátor, stál takových 80 dolarů."
"No jo! Máma mě zabije, jestli zjistí, že jsi ho zase ztratil a já na tebe nedala pozor!" začala jsem se rozhlížet všude okolo, nohou jsem rozkopávala listí a snažila se najít ten malý modrobílý přístroj. Byl totiž šíleně drahý a mamka nám hned po jeho koupení dala celkem dlouhou přednášku o tom, že jestli se ztratí, tak nechá Scottyho na to jeho astma umřít. Samozřejmě, že to jí nevěřím, je až moc opatrovatelská, aby nechala jedno ze svých dětí trpět, nebo dokonce umřít.
"Spenc..." oslovil mě Stiles. Nevnímala jsem ho a dál hledala. "Spencer!" Strčil do mě loktem. Otočila jsem se a zamračila se na něj. On pokývnul hlavou směrem, kam koukal Scott. Taky jsem se tam podívala.
Stál tam vysoký muž. Musel být o něco málo starší než my. Wow, pod jeho intenzivním pohledem našim směrem mi po zádech přejel mráz. Z tohohle muže přímo čišelo nebezpečí. Mohli jste to z něj cítit i na tu dálku.
"Co tady děláte? To je soukromý pozemek." Pronesl a přišel k nám blíž. Tak nějak se ve mně nakopl ochranářský mód vůči oboum klukům.
"Myslím, že už ne. Město si tenhle pozemek vzalo už dávno." Podíval se svým tvrdým zamračeným pohledem přímo na mě. Opětovala jsem mu ho, takže jsme se navzájem propalovali pohledy.
Stiles do mě znovu strčil loktem. "Au!" Zamračila jsem se na něj.
"Omlouváme se, to jsme nevěděli, jen jsme něco hledali." Ujal se slova Scott. Nadzvedla jsem obočí, když po něm cizinec hodil jeho inhalátor. Pak se prostě otočil a odešel pryč.
"Bože!" Zasténal Stiles. "Víte, kdo to byl, lidi?"
"Měla bych?" Našpulila jsem rty.
"To byl Derek Hale, jeho rodina, všichni zahynuli při požáru před deseti lety."
"Šesti," opravila jsem ho.
"Co?"
"Bylo to před šesti lety, nevzdělanče... Au!" Stiles mě praštil do hlavy!
"Zajímalo by mě, proč se vrátil?" zeptal se Scott a ještě jednou se za Derekem Halem ohlédl.
"To nevím." Pokrčil Stiles rameny.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TomlinsonLucie TomlinsonLucie | 6. září 2015 v 13:08 | Reagovat

wow... naprosto dokonalá story! <3

2 evil spirit evil spirit | Web | 11. října 2015 v 14:32 | Reagovat

wow. další!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama